V září jsme navázali na loňská klubová odpoledne v 1.třídě. Tehdy jsme se zabývali českými pohádkami. Povyrostli jsme, naučili se číst. Od klasických pohádek jsme přešli k příběhům tak zvaného prvního čtení, pohádkovým i ze života dětí a zvířátek. Knížku Neplač, muchomůrko od Daisy Mrázkové jsme četli na pokračování i mimo klubová odpoledne.
Zaujala nás vyprávění o dívence Kateřině, která bydlí se svými rodiči v hájovně a toulá se bezstarostně lesem okouzlena vším, co v něm žije a roste. Zažívá mnohá dobrodružství se zvířátky i s mnoha dalšími živými i neživými "obyvateli" lesa.
Další knížkou mezi ostatními, kterou jsme si rádi listovali, bylo Dětem od Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Sami autoři vybrali to nejlepší ze své tvorby – pohádky, operky i písničky, které jak říká Zdeněk Svěrák ,,vlezou do ucha“. To vše s kouzelnými obrázky Vlasty Baránkové. Zasmáli jsme se vtipným textům ,,Rovnátka“ a ,,Barbora píše z tábora“ . Na youtube jsme si našli video z představení jejich operky Červená Karkulka. Sice jsme neseděli v divadle, ale byl to pro nás hezký zážitek.
Prohlíželi jsme si současně pohádkové knížky a encyklopedické na jedno téma o včelkách nebo mravencích. Viděli jsme rozdíl mezi texty příběhů a výhradně poučnými.
Pak přišly na řadu knížky našich babiček a prababiček. První knížka Říkadla, písničky a hádanky byla vydaná v roce 1965! Listování už trochu omšelými listy nás přimělo si společně popovídat, jak bychom se o knížky měli starat.
Vánoční atmosféru dokonale vytvořila knížka Dětem od pana Josefy Lady. Našli jsme v ní tolik obrázků, které vlastně od malička dobře známe. Zaujaly nás zejména zimní a vánoční obrázky. Při čtení o spisovatelově rodném domku jsme si hodně názvů věcí a příslušenství z dřívějších chaloupek museli vysvětlovat. Bylo pro nás nepochopitelné, s čím si v dřívějších dobách děti hrály. Třeba malý Josef Lada si doma ve hliněné podlaze dělal lžící stružky, kterými sváděl vodu ze stěn chaloupky do rybníčku pod postelí.
Sledováním vybraných starých dílů Večerníčka jsme si nejen připomněli, že před padesáti pěti lety 2.ledna 1965 se poprvé Večerníček vysílal v televizi. Bylo to připomenutí, abychom mezi nynějšími hrdiny nezapomněli například na Křemílka s Vochomůrkou, na kocoura Mikeše, na vílu Amálku, na Rumcajse, Manku a Cipíska a další pohádkové seriály.
Naší pozornosti neušly ani dětské časopisy. Při listování Sluníčkem a Dráčkem jsme natrefili na nejeden pohádkový příběh k přečtení, na zábavné rubriky s různými úkoly a návody na malování a tvoření.
Při našich klubových schůzkách jsme nejen četli, poslouchali, sledovali, sdělovali svá pochopení a názory, ale i soutěžili při společném vyplňování Zábavné tajenky, hádání hádanek, hlavolamech, rýmovačkách, v pracovních listech jsme oddělovali slova v namačkaných textech, napravovali popletená písmenka ve slovech, doplňovali texty podle předlohy, odhadovali významy vybraných slov.
Na poslední schůzku klubu byla v plánu návštěva městské knihovny. V podmínkách pandemických opatřeních po Vánocích jsme si donesli nové knížky a navzájem si je představili. Jako poslední četbu na přání děti vybraly úvodní kapitolu knížky Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu.
Mezi představenými knížkami jsme našli ty, které budeme postupně číst v oddělení na pokračování. Nejdřív nás o své chytrosti bude přesvědčovat Kmotra liška.
