Pro úspěch v životě není důležité jen IQ, ale i EQ

Úvod > O škole > Projekty a granty > Získávání nových znalostí a zkušeností pedagogů ze Základní školy Kaplice CZ.1.07/1.3.40/01.0005 > Pro úspěch v životě není důležité jen IQ, ale i EQ


Jak rodiče, tak učitelé „měří“ často úspěšnost dítěte podle počtu dobrých známek, úspěchů v soutěžích atd., ale je třeba přihlédnout i k tomu, jak dítě zvládá mezilidské vztahy, jak se ovládá, jak dokáže být empatické, jak vnímá své okolí.

Rozumová inteligence (IQ) a emoční inteligence (EQ) nejsou zcela protikladné schopnosti, spíš se navzájem doplňují. Velký rozdíl je v tom, že EQ nemá tak silný vztah ke školní úspěšnosti a je mnohem méně geneticky zatíženo, což poskytuje rodičům i pedagogům příležitost navázat tam, kde příroda skončila, a zvětšit tak šance dítěte na úspěch. O tom se přesvědčili učitelé z Fantovky na dalším z cyklu výjezdních školení , spolufinancovaného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky, ve dnech 25. až 26. října 2013 v Údolí u Nových Hradů. Řadu aktivit pro žáky si vyzkoušeli sami na sobě, například jak zvládat stres, schopnost porozumění a rozeznání pocitů druhých, vidět situaci i z pohledu druhé strany, naslouchat druhým a přizpůsobit tomu své jednání ad. Jak se stát pedagogem s vysokým EQ? Tuhle otázku se učitelům pokusily zodpovědět školitelky na příkladu rodičů a jejich reakcí na své děti. Existují totiž tři základní typy výchovy:

  1. Autoritářští rodiče (učitelé) stanoví přísná pravidla a očekávají, že je děti budou dodržovat. Jsou přesvědčeni, že děti by měly být drženy zkrátka, a nedovolí jim projevovat své vlastní názory.
  2. Shovívaví rodiče (učitelé) se naopak snaží být co nejchápavější a nejvstřícnější, ale mají sklon být velmi pasivní, když mají stanovit hranice nebo reagovat na neposlušnost.
  3. Autoritativní rodiče (učitelé) dokážou udržet rovnováhu mezi jasně stanovenými hranicemi a vstřícným rodinným (školním)prostředím. Vedou děti, ale neovládají je; vysvětlují jim, co dělají, a dávají dětem příležitost, aby se podílely na důležitém rozhodování.

Rodiče i učitelé by měli poskytovat dětem emoční péči a podporu, a to nejen pochvalou za dobrou známku z písemky, ale i kladným přístupem a disciplínou. Jedná se o metody, jak reagovat na nevhodné chování dítěte. Tyto metody totiž dle výzkumů rozvíjí EQ dětí. Na ukázku několik jednoduchých principů:

  1. Stanovte jasná pravidla a přesné hranice a držte se jich. Pokud možno je napište a vyvěste.
  2. Varujte dítě a upozorněte ho, když se začíná chovat nevhodně. To je nejlepší způsob, jak ho naučit sebekontrole.
  3. Formujte jeho pozitivní chování tím, že budete upevňovat jeho dobré skutky pochvalou nebo laskavostí a zároveň budete ignorovat projevy, které mají pouze upoutat vaši pozornost.
  4. Mluvte s dětmi o tom, co od nich očekáváte.
  5. Předcházejte problémům dřív, než se objeví.
  6. Když je porušeno jasně stanovené pravidlo či hranice, ať úmyslně, nebo omylem, měl by okamžitě následovat vhodný trest. Buďte důslední a udělejte přesně to, co jste řekli, že uděláte.
  7. Když musíte trestat, zajistěte, aby trest byl přiměřený porušení pravidla nebo nevhodnému chování (trest má odpovídat přečinu).

Podle odborníků musí děti získat v rámci výchovy následující emoční a sociální dovednosti:

  1. Měly by si osvojit a pochopit rozdíl mezi „dobrým“ a „špatným“ chováním a naučit se jednat tak, aby nebyly v rozporu s tím, co vnímají jako „dobré“.
  2. Měly by si osvojit zájem o druhé, ohledy k nim a smysl pro odpovědnost za blaho a práva druhých.
  3. V případě porušení morálních pravidel by měly prožívat negativní emoční reakce, včetně studu, viny, rozhořčení…

Role pedagogů se v posledních letech velmi změnila; ve výchovně vzdělávacím procesu řeší řadu problémů souvisejících s mravní krizí společnosti, která se v životě dětí projevuje nevhodným chováním a jednáním nejen ve vztahu k autoritám, ale i k sobě navzájem. Jak zvládnout náročný proces vzdělávání, v němž se neustále zvyšuje objem vědomostí, s výchovou k toleranci a schopností dodržovat společenská pravidla? To je otázka, kterou si láme hlavu nejeden učitel. Jak tohle zvládnout v rámci vyučování a nebýt neustále ve stresu se učitelé zabývali v tzv. time-managementu. Ten představuje řadu postupů a nástrojů, jak plánovat čas, abychom efektivně využili pracovní i osobní. Time-managemnt znamená nedopustit, aby urgentní vytěsnilo důležité. Pedagogové se učili, jak zvládnout pracovní stres, jak efektivně pracovat s časem, jak si jej plánovat, jak si rozdělit povinnosti podle preferencí. V každém případě odjížděli ze školení nabiti nejen řadou nových zkušeností, ale i předsevzetí do další výchovné práce i osobního života.


obrazek--913.jpegobrazek--914.jpegobrazek--915.jpegobrazek--916.jpegobrazek--917.jpegobrazek--918.jpegobrazek--919.jpegobrazek--920.jpegobrazek--921.jpeg