Jak rodiče, tak učitelé „měří“ často úspěšnost dítěte podle počtu dobrých známek, úspěchů v soutěžích atd., ale je třeba přihlédnout i k tomu, jak dítě zvládá mezilidské vztahy, jak se ovládá, jak dokáže být empatické, jak vnímá své okolí.
Rozumová inteligence (IQ) a emoční inteligence (EQ) nejsou zcela protikladné schopnosti, spíš se navzájem doplňují. Velký rozdíl je v tom, že EQ nemá tak silný vztah ke školní úspěšnosti a je mnohem méně geneticky zatíženo, což poskytuje rodičům i pedagogům příležitost navázat tam, kde příroda skončila, a zvětšit tak šance dítěte na úspěch. O tom se přesvědčili učitelé z Fantovky na dalším z cyklu výjezdních školení , spolufinancovaného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky, ve dnech 25. až 26. října 2013 v Údolí u Nových Hradů. Řadu aktivit pro žáky si vyzkoušeli sami na sobě, například jak zvládat stres, schopnost porozumění a rozeznání pocitů druhých, vidět situaci i z pohledu druhé strany, naslouchat druhým a přizpůsobit tomu své jednání ad. Jak se stát pedagogem s vysokým EQ? Tuhle otázku se učitelům pokusily zodpovědět školitelky na příkladu rodičů a jejich reakcí na své děti. Existují totiž tři základní typy výchovy:
- Autoritářští rodiče (učitelé) stanoví přísná pravidla a očekávají, že je děti budou dodržovat. Jsou přesvědčeni, že děti by měly být drženy zkrátka, a nedovolí jim projevovat své vlastní názory.
- Shovívaví rodiče (učitelé) se naopak snaží být co nejchápavější a nejvstřícnější, ale mají sklon být velmi pasivní, když mají stanovit hranice nebo reagovat na neposlušnost.
- Autoritativní rodiče (učitelé) dokážou udržet rovnováhu mezi jasně stanovenými hranicemi a vstřícným rodinným (školním)prostředím. Vedou děti, ale neovládají je; vysvětlují jim, co dělají, a dávají dětem příležitost, aby se podílely na důležitém rozhodování.
Rodiče i učitelé by měli poskytovat dětem emoční péči a podporu, a to nejen pochvalou za dobrou známku z písemky, ale i kladným přístupem a disciplínou. Jedná se o metody, jak reagovat na nevhodné chování dítěte. Tyto metody totiž dle výzkumů rozvíjí EQ dětí. Na ukázku několik jednoduchých principů:
- Stanovte jasná pravidla a přesné hranice a držte se jich. Pokud možno je napište a vyvěste.
- Varujte dítě a upozorněte ho, když se začíná chovat nevhodně. To je nejlepší způsob, jak ho naučit sebekontrole.
- Formujte jeho pozitivní chování tím, že budete upevňovat jeho dobré skutky pochvalou nebo laskavostí a zároveň budete ignorovat projevy, které mají pouze upoutat vaši pozornost.
- Mluvte s dětmi o tom, co od nich očekáváte.
- Předcházejte problémům dřív, než se objeví.
- Když je porušeno jasně stanovené pravidlo či hranice, ať úmyslně, nebo omylem, měl by okamžitě následovat vhodný trest. Buďte důslední a udělejte přesně to, co jste řekli, že uděláte.
- Když musíte trestat, zajistěte, aby trest byl přiměřený porušení pravidla nebo nevhodnému chování (trest má odpovídat přečinu).
Podle odborníků musí děti získat v rámci výchovy následující emoční a sociální dovednosti:
- Měly by si osvojit a pochopit rozdíl mezi „dobrým“ a „špatným“ chováním a naučit se jednat tak, aby nebyly v rozporu s tím, co vnímají jako „dobré“.
- Měly by si osvojit zájem o druhé, ohledy k nim a smysl pro odpovědnost za blaho a práva druhých.
- V případě porušení morálních pravidel by měly prožívat negativní emoční reakce, včetně studu, viny, rozhořčení…
Role pedagogů se v posledních letech velmi změnila; ve výchovně vzdělávacím procesu řeší řadu problémů souvisejících s mravní krizí společnosti, která se v životě dětí projevuje nevhodným chováním a jednáním nejen ve vztahu k autoritám, ale i k sobě navzájem. Jak zvládnout náročný proces vzdělávání, v němž se neustále zvyšuje objem vědomostí, s výchovou k toleranci a schopností dodržovat společenská pravidla? To je otázka, kterou si láme hlavu nejeden učitel. Jak tohle zvládnout v rámci vyučování a nebýt neustále ve stresu se učitelé zabývali v tzv. time-managementu. Ten představuje řadu postupů a nástrojů, jak plánovat čas, abychom efektivně využili pracovní i osobní. Time-managemnt znamená nedopustit, aby urgentní vytěsnilo důležité. Pedagogové se učili, jak zvládnout pracovní stres, jak efektivně pracovat s časem, jak si jej plánovat, jak si rozdělit povinnosti podle preferencí. V každém případě odjížděli ze školení nabiti nejen řadou nových zkušeností, ale i předsevzetí do další výchovné práce i osobního života.
